Den, kdy padli staří bohové

Na posvátném pahorku Žiži stáli od nepaměti pohanští bohové a kamenný stolec českých knížat. Jednoho dne sem však vstoupil kníže Bořivoj s ozbrojenou družinou. Přišel změnit osud českého národa.

Na ostrohu nad brodem přes Vltavu zazněly rány seker. Bořivojovi muži káceli posvátný háj, rozbíjeli modly a uhasili věčný oheň. „Bohové tě potrestají!“ vykřikl pohanský kněz. „Vaši bohové nedokážou ochránit ani sami sebe,“ odvětil Bořivoj.

Celý pahorek nechal Bořivoj obehnat mohutnou palisádou. Jen prastarý kamenný stolec, na kterém svobodní Čechové volili a nastolovali své knížecí vládce, zůstal nedotčen. „Proč jsi jej nezničil?“ zeptala se Ludmila. „Protože na něm budou vládnout naši synové a synové jejich synů,“ odpověděl kníže.

Nedaleko stolce vyrostl kamenný kostel Panny Marie, který roku 883 vysvětil arcibiskup Metoděj. Zde přijala křest mladá kněžna Ludmila. Kněz Pavel tu sloužil bohoslužby podle Jana Zlatoústého ve staroslovanském jazyce. Nové sídlo začalo reprezentovat příklon knížecí rodiny ke křesťanství.

Bořivoj nezničil jen pohanské modly. Přivlastnil si nejsvětější místo českého kmene a s ním i právo rozhodovat o knížecí moci. S novým bohem skončila svobodná volba knížat a zrodila se dědičná vláda Přemyslovců, která měla určovat osudy českého národa po dlouhá staletí.

Více v knize Legenda o sv. Václavu