Libuše viděla Prahu dřív, než byla vystavěna

Podle staré legendy stačil kněžně Libuši jediný pohled přes Vltavu. Tam, kde ostatní viděli jen lesy a skály, ona spatřila město, které mělo přežít krále, války i celé říše.

Libuše hleděla přes Vltavu. Pod vysokým ostrohem na břehu řeky tesal muž práh svého domu. Údery sekery se nesly krajinou — a právě tam měla začít budoucnost. Kněžna pozvedla ruku a ukázala přes řeku: „Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýkati bude.“ Praha ještě nestála. Ale v Libušině vidění už existovala.

Město dostalo jméno Praha podle obyčejného dřevěného prahu, u něhož se musí sklonit každý, kdo chce vstoupit. Nad Vltavou později vyrostl Pražský hrad a místo, které měla Libuše spatřit ve své věštbě, se stalo srdcem českého státu. Přišli knížata a králové. Války, požáry, vítězství i pády.

Praha však zůstala. A její sláva se skutečně dotkla hvězd, jak Libuše prokovala.